Vyrostl jsem ve workoholické rodině, kde se nesmělo “jen tak” sedět, ale muselo se “něco” dělat. Ve třiceti mi byl diagnostikován syndrom vyhoření. Přirozeně jsem tak téma práce začal zkoumat. Zjistil jsem, že nejsem zdaleka sám – workoholismus a syndromy vyhoření jsou v moderní společnosti zcela běžné jevy. Všiml jsem si, že většina lidí nepracuje ve smyslu tvorby a sebevyjádření, ale hákuje. Uvědomil jsem si, že většinu času nežijeme, ale na život vyděláváme. Začal jsem se pídit po tom, čím to je. Cesta zkoumání, na kterou jsem se vydal, mě dovedla až k vlastnímu porodu a dokonce období těhotenství. O této cestě vám chci vyprávět.
