Focení porodu: rozhovor s fotografkou pavlínou martin
Porod je okamžik, kdy se mění svět. Nejen pro matku, která v sobě devět měsíců nosila nový život, ale i pro dítě, které se poprvé nadechne, ucítí dotek a uslyší známý hlas. Je to moment, kdy se rodí nejen dítě, ale i nová podoba ženy. Přesto se na tento okamžik často zapomíná. Vzpomínky se rozpíjí, zůstávají jen útržky – pohledy, pocity, obrazy.
Zeptaly jsme se fotografky Pavlíny Martin, jak vlastně probíhá focení porodu? Jaké to je být u zrození nového života z pohledu fotografky? A proč si stále více žen přeje tento důležitý okamžik uchovat prostřednictvím fotografií?
začátky focení porodů
Pavlíno, jak jste se k focení porodu dostala?
“K focení porodů mě to táhlo už v době, kdy jsem žila ve Velké Británii. Sledovala jsem fotografky z různých koutů světa, které se tomuto tématu věnovaly, a jejich práce mě nesmírně fascinovala. Tehdy jsem si uvědomila, jak silné a emotivní mohou být snímky zachycující příchod nového života na svět. K samotnému focení porodů jsem se ale dostala až v České republice. Rozhodla jsem se udělat první krok a dala jsem na Facebook inzerát s nabídkou porodního focení. Ozvala se mi jedna odvážná žena, která mi dala svou důvěru, a dodnes jsem jí za to vděčná – otevřela mi dveře k něčemu, co se pro mě stalo srdeční záležitostí.”
Jaké byly vaše začátky? Pamatujete si svůj úplně první porod, který jste fotila?
“Začátky byly samozřejmě náročné – když člověk vstupuje do úplně nové oblasti, učí se za pochodu a každý krok je obrovská zkušenost. Můj úplně první porod, který jsem fotila, byl právě ten, o který jsem prosila ve facebookovém inzerátu. Odehrál se v Mladé Boleslavi a byl to domácí porod za přítomnosti porodní asistentky Martiny Suchardové. Žena, Tereza, která rodila svého syna, je dnes součástí České asociace dul. Atmosféra byla naprosto jedinečná – klidná, intimní, plná důvěry. Pamatuji si, jaké to bylo poprvé dostat v noci zprávu, že mám vyrazit. Zrovna jsme byli s rodinou na víkend v Krkonoších, a tak jsem za tmy spěchala směrem do Mladé Boleslavi, odhodlaná všechno stihnout. Když jsem dorazila, našla jsem rodičku v koupelně při svíčkách, v tichém souznění s porodní asistentkou. Byla to pro mě velká výzva, poprvé jsem fotila v tak náročných světelných podmínkách. Přesto jsou tyto snímky dodnes jedny z mých nejcennějších, protože první zkušenost se už nikdy neopakuje. Byl to pro mě nezapomenutelný moment, který mě jen utvrdil v tom, že tohle je cesta, kterou chci jít.”
hranice soukromí při focení si nastavují rodiče
Jak nastavujete hranice soukromí? Máte nějaké zásady, co fotíte a co už ne?
“Porod je velmi intimní a citlivý okamžik, a proto je důležité mít jasně nastavené hranice soukromí. Tyto si stanovujeme vždy společně s rodiči předem – ideálně při osobním setkání nebo alespoň telefonicky. Osobní kontakt mi umožňuje lépe se naladit na ženu, pochopit její očekávání a ujistit ji, že její pohodlí a přání jsou pro mě prioritou. Během rozhovoru si vyjasníme, co si přeje mít zachyceno a co naopak ne. Vysvětluji, jak fotím, a pokud si nepřeje, aby na snímcích byly vidět citlivé partie, plně to respektuji. Klíčová je vzájemná komunikace a důvěra – jen tak mohou vzniknout fotografie, které budou pro ženu krásnou a důstojnou vzpomínkou na tento výjimečný okamžik
Jaké jsou reakce rodičů, když poprvé vidí fotky svého porodu?
“Reakce rodičů jsou velmi individuální. Některé ženy cítí tak silné emoce, že potřebují čas, než se na snímky podívají. Někdy jsou překvapené intenzitou okamžiků, které fotografie zachycují, nebo se na sebe v dané chvíli necítí připravené dívat. Většinou se ale setkávám s obrovským dojetím a vděčností – s tím úžasem, že si tento neopakovatelný okamžik nechaly zvěčnit. Uvědomují si, že díky fotografiím jim tyto vzpomínky zůstanou navždy. Proto se také snažím snímky uchovávat co nejdéle, aby se k nim mohly kdykoliv vrátit, i kdyby se jim původní soubory ztratily. Tyto silné reakce a vděčnost mi dávají sílu a potvrzují mi, že to, co dělám, má hluboký smysl – nejen pro mě, ale hlavně pro rodiny, kterým tyto vzpomínky zůstávají na celý život.”
Každý porod ve mně zanechal stopu
Jaký je váš nejkrásnější nebo nejdojemnější zážitek z focení porodu?
“Tahle otázka je pro mě vždycky nejtěžší, protože nemám jeden konkrétní okamžik, který bych mohla označit za ten nejdojemnější. Každý porod, který jsem fotila, byl jedinečný a zanechal ve mně hlubokou stopu. Ať už se odehrál před šesti lety, nebo nedávno, pamatuji si každý detail – atmosféru, světlo v místnosti, přítomné lidi i to, jak jsem se v daném prostoru cítila. Porodní chvíle mají v sobě něco magického a pokaždé mě naplní neskutečnou energií, která se jen těžko popisuje slovy. A pokud je něco, co mě provázelo u každého z nich, tak jsou to slzy dojetí. Plakala jsem pokaždé – někdy tiše, někdy se slzami, které jsem si musela nenápadně otřít, ale vždycky s hlubokým respektem k tomu, čeho jsem právě byla svědkem. Takže když se mě někdo zeptá, který porod byl ten nejkrásnější, odpověď je jasná – všechny. Každý jeden z nich byl výjimečný, neopakovatelný a plný emocí, které mě budou provázet navždy.”
„Zachytit porod není o estetice. Není to o dokonalých úhlech, krásném světle nebo pečlivě naaranžovaných scénách. Je to o syrové pravdě. O okamžicích, které nelze zopakovat, ale je možné je uchovat. Tvář partnera, když poprvé uvidí své dítě. Únava, slzy, smích a úleva. Síla, která proudí generacemi žen, z matky na dceru, z babičky na vnučku. To vše se ve fotografiích odráží.“
akt za zavřenými dveřmi
„Dlouho se o porodu nemluvilo. Byl to skrytý, intimní akt, který se odehrával za zavřenými dveřmi, dnes se pohled na něj ale mění. Ženy si uvědomují, že jejich porodní zkušenost má váhu. Že to není něco, co se prostě musí přežít, ale že porod může být hlubokým a transformačním zážitkem. A že uchovat si vzpomínky nafocením porodu není rozmar, ale dar.“
Proč by si žena měla nechat nafotit porod?
„Protože jednou se na ty fotky podívá a uvidí se jinýma očima. Spatří sílu, kterou v tu chvíli možná ani necítila. Taky lásku v očích svého partnera, něhu v rukách, které se dotýkaly miminka. I to, jak zářila. A dítě? Třeba se mu jednoho dne dostanou fotky do rukou a zjistí, jak bylo přivítáno. S láskou a v radosti.“
Pavlína Martin není jen skvělá fotografka, ale zároveň se vzdělává i jako dula, aby mohla ženám nabídnout podporu nejen skrze objektiv, ale i svou přítomností. Ví, jak vytvořit prostor pro klid, důvěru a bezpečí. Spojení těchto dvou rolí přináší ženě nejen vzpomínky, ale i jistotu, že má po svém boku někoho, kdo rozumí tomu, co prožívá, podpoří ji slovy i tichem. A taky zachytí její sílu v obraze a provede okamžiky, kdy je třeba se soustředit jen na sebe a své dítě.
Potkáme se na festivalu?
Práci Pavlíny můžete sledovat na Instagramu nebo Facebooku a taky si s ní můžete poslechnout rozhovor v podcastu Jemně léčit. A pokud vás porod brzy čeká, nezapomeňte přijít na Rodinný festival RESPEKT K PORODU, který se koná už v květnu v Praze. Pavlína na festivalu bude taky a my jsme moc rády, že nám stejně jako loni zachytí atmosféru prostřednictvím fotografií. Festival nabízí ideální příležitost, jak se informovaně a s podporou připravit na porod i mateřství. Čekají vás odborné přednášky a workshopy zaměřené na těhotenství, porod i šestinedělí a hlavně se můžete setkat se zkušenými porodními asistentkami, dulami i lékaři a probrat s nimi vše, co vás zajímá.
Těšíme se na vás! ♥