Nejspíš proto, že vývoj zdravotnictví je těžkopádný a nestíhá pružně a dostatečně rychle reagovat nejen na požadavky pacientů a pacientek, ale dokonce ani na vývoj vědy a výzkumu. V Česku jsou tyto impulsy a důraz na women’s power o to důležitější, že u nás ministerstvo zdravotnictví coby garant péče příliš nepracuje s nejnověji dostupnými mezinárodními doporučeními, takže jsou to ženy samy, které si zdravou a bezpečnou péči musí v nemocnicích prosazovat. Navzdory tamním, často rigidním zvyklostem.

Poučená rodička, která má znalosti a představy o zdravém, bezpečném porodu, musí v nemocnici věnovat energii nejen tomuto přirozenému a náročnému procesu, ale navíc být ve střehu ohledně časté a škodlivé rutiny a po porodu zejména nesmyslné separace od svého dítěte. Část odborných rad pak musí čerpat jinde, protože spolehlivost nemocničních pokynů kupříkladu ohledně kojení je velmi kolísavá až tristní.